Gortys
Starověké město Górtis/Gortys (Gortyn) bylo rivalem Knóssu a později hlavním městem římské provincie Creto-Cyrenaica (Kyrenaika se říká severoafrické oblasti na území dnešní Libye) a existovalo až do vpádu Saracénů v roce 826. Gortys bylo od poloviny 1. tisíciletí př. n. l. významné město a hlavní politické centrum jižní centrální Kréty, bylo jedním z pěti zdejších nejsilnějších měst spolu s Knóssem, Lyttem, Elephterou a Kydonií. Oblast Gortyny byla osídlena nepřetržitě po dobu 6000 let, od neolitu (4000 – 3300 př. n. l.) až do současnosti. Od 8. století př. n. l. se město začalo rozšiřovat směrem k severním kopcům a kolem řeky Léthaios. Zde také v 6. století př. n. l. vznikla první městská agora. V archaické době 7. – 6. století př. n. l. vyrostlo kolem chrámu Apollóna Pythia druhé centrum města. Tento chrám se stal novým hlavním chrámem Gortyny a sídlily zde také městské úřady. Na východní straně agory stál bouleterion a jeho kruhové zdi nesly slavný Gortynský zákoník, zapsaný v 1. polovině 5. století př. n. l. Tato budova byla v římské době přestavěna na odeion, ale zákoník zde zůstal. Gortys byl největším městem na Krétě, žilo zde 40 – 50 tisíc obyvatel. Římská nadvláda nad Krétou od roku 67 př. n. l. změnila osud města. Jako hlavní město nové římské provincie Gortys prosperoval. Na místě starého gymnasia vzniklo sídlo římského prokonsula, Praetorium. Dále poblíž vznikl imperiální chrám, soudní bazilika a velké lázně. Severně od Praetoria bylo postaveno Nymphaeum. V letech 120 – 180 n. l. dosáhl Gortys největšího rozkvětu a velikosti. U Apollónova chrámu vznikla třetí agora, nové lázně, divadlo a hippodrom. Na východě byl postaven amfiteátr. V raně křesťanském období bylo první osídlení kolem Praetoria, kolem velké pětilodní baziliky Mavropapas. Katedrála sv. Tita se stala sídlem krétského biskupa. První byzantské období bylo pro Gortys také posledním obdobím prosperity.
Pod akropolí stojí ruiny baziliky Agios Titos (6. století), antického divadla a rovněž budovy přeměněné v římském období na odeion. Bazilika Agios Titi byla postavena v letech 527 – 565 za císaře Justiniána jako trojlodní ve tvaru kříže s ústřední kopulí a apsidami v příčné lodi. Bazilika byla vybudována na místě, kde byl zavražděn první krétský biskup Titos. Roku 825 byla zničena arabskými nájezdníky.
Odeion je jedním z nejlepších dochovaných svého typu a nejdůležitější na Krétě.
Odeion je tvořen třemi částmi: 1) hlediště s kamennými místy, která byla podepřena na kruhové klenuté
arkádě o 18 obloucích. 2) Orchestra s průměrem 8,5 metru. 3) Zvednutá
pravoúhlá scaena, která byla 3 metry široká a měla tři vstupy a pravoúhlé výklenky, kde byly umístěné mramorové
sochy, z nichž některé byly nalezené během vykopávek. Na jeho vnitřní zdi byly
vystaveny desky s právními nápisy. Koncem helénistické doby
bylo odeion opraveno ve stejné formě a ve stejných rozměrech. Desky s nápisy byly opraveny a použity
ještě jednou do novostavby.
Nápis se datuje do 1. poloviny 5. století př. n. l. (asi 480 –
450 př. n. l.). Ohromný nápis, také známý jako „královna nápisů“, nebo „dvanáct sloupců“ nebo „Deltoi“, zahrnuje
právní kodex velkého starověkého města Gortyny a je považovaný za největší příspěvek klasické Kréty ke starověké
řecké civilizaci. Je to nejstarší evropský občanský zákoník, který byl roztříděn do jednotlivých sekcí. Kodex
se zabývá záležitostmi vztahujícími se k rodinnému a dědickému právu, adopci a dědictví, rozvodům, nemanželským
dětem a dotacím mezi manžely. Zabývá se také zločiny proti mravům (znásilnění, svádění a cizoložství), obchodními
hypotékami a dluhy, záležitostmi osobních práv otroků.
Dvanáct sloupců nebo „Deltoi“, do kterých je nápis uspořádaný, jsou vyryté ve čtyřech řadách velkých
pravoúhlých desek. Jeho rozměry jsou 1,5
metru na výšku a 9 metrů na šířku. Každý sloupec obsahuje 53 – 66 řádků. Obsahuje 17 000 písmen uspořádaných v 600 řádcích.
Za Odeiem se tyčí posvátný platan, kde podle řecké mytologie byli počati synové Dia a Európy: Minos, Rhadamantys a Sarpedon.
