Kréta - historie
Na Krétě, ušetřené řeckých migrací, se objevily paláce kolem roku 2000 př. n. l. spolu se vznikem despotických
monarchií. Postupně budovali paláce v Knóssu, Faistu, Mallii a Agia Triádě. Podobně jako v Mezopotámii, v Sýrii a
v Egyptě i na Krétě byl palác nejen sídlem vládce a ústřední správy, nýbrž i hospodářským centrem. Soustřeďovala
se v něm zpravidla řemeslná výroba a ve skladištích byly uchovávány zásoby zemědělské produkce, zejména obilí, vína
a olivového oleje. Palácové hospodářství také disponovalo stády ovcí, koz, hovězího dobytka a vepřů. Na rozdíl od
paláců známých ze zemí Předního východu nebyly krétské paláce obehnány hradbami. Byly situovány kolem rozsáhlého
ústředního dvora a budovány zpravidla ve vzdálenosti několika kilometrů od moře, čímž bylo zajištěno spojení s
přístavem a současně toto umístění poskytovalo ochranu před nenadálým útokem nepřítele.
Na Krétě také vzniklo nejstarší písmo Evropy. Už z 19. století př. n. l. jsou známy tabulky s hieroglyfickým písmem. Toto
písmo se udrželo přibližně do 17. století př. n. l. Ve stejné době se používalo lineárního písma A, které vzniklo nejspíše
na základě hieroglyfického písma. Když bylo rozluštěno mladší lineární písmo B, bylo možno na jeho základě zjistit
slabičnou hodnotu části znaků lineárního písma A. Zatím se ale nepodařilo zjistit jazyk, v němž jsou záznamy
lineárního písma A psány.
Kolem roku 1700 př. n. l. však byly paláce jakousi obrovskou katastrofou zcela zničeny - nejspíše v důsledku
zemětřesení. V krátké době však byly obnoveny, ještě větší a krásnější. Svědčí to o obrovské životaschopnosti národa,
který v té době prožíval svůj největší rozkvět. V těch několika staletích se ostrov sjednotil pod autoritou
panovníka z Knóssu - nejvýznamnějšího centra střední Kréty - označovaného titulem mínos. Panovník měl v rukou
veškerou moc, byl to král-kněz a také král-bůh a měl také pod kontrolou veškerou výrobu a obchod.
Kolem roku 1580 př. n. l. byla Kréta opět postižena pohromou, kterou opět způsobilo asi zemětřesení. Ani tentokrát
nebyla zkáza paláců trvalá. Tehdy zaznamenala mínojská civilizace největší rozkvět. Hlavní centrum mínojské
civilizace bylo nadále v Knóssu, do popředí vystoupil opět palác v Mallii a na východě Kréty palác u obce Kato
Zakros.
Dobyvačné snahy Achájů se obrátily nejprve k ostrovnímu světu, který měl rozhodující význam při navazování kontaktů
s širším okolím, ale spadal v té době pod kontrolu krétských mínoů. Nevyhnuly se ani samotné Krétě. Ovládnutí Kréty
Achájci bylo spojeno se strašnou katastrofou, která byla s největší pravděpodobností spojena s výbuchem sopky Théra
v letech 1500 – 1450 př. n. l. Velká část ostrova Théra se tehdy propadla do moře a zbytek byl zavalen silnou vrstvou
popela a lávy. Ale neznamenala jen zkázu Théry. Vysoká příbojová vlna těžce postihla také severní pobřeží Kréty.
Není vyloučeno, že Achajci tohoto nenadálého zpustošení a ochromení Kréty využili. Snad ani o ni nemuseli bojovat.
O Krétě pod achájskou nadvládou se toho ví jen velmi málo.
Dórské osídlení Kréty spadá až do doby následující po příchodu dórských dobyvatelů na řeckou pevninu. Dórové se
na Krétu dostali kolem roku 1100 př. n. l. Svého jedinečného mocenského postavení, které měla Kréta ve 2. tisíciletí př. n. l.,
už ve svých dějinách nikdy nenabyla. Vývoj ostrova začal stagnovat a z Kréty se stala pouhá provincie. Jediným
světlým místem v dějinách tohoto období je první psaný zákoník ve starověké Evropě. Byl vytesán do skály v Gortysu
a stal se základem novodobého práva. Soubor sedmnácti tisíc archaických znaků připadal ještě o celá staletí
později římským dobyvatelům tak úctyhodný, že zabudovali tabule do odeonu, který postavili v Gortysu, a tak je
zachovali potomstvu.
Ve 3. století př. n. l. začaly - napřed na pevnině - vnitrořecké rozpory, jež se měly stát důvodem brzkého vítězství nové světové velmoci Říma. V roce 184 př. n. l. se objevili na Krétě římští dobyvatelé. Gortys se tehdy stal hlavním městem provincie, jejíž součástí byla i dnešní Libye. Vyrostl v kvetoucí město s divadly, chrámy a lázněmi. Krétu obepjala síť vodovodů a silnic, což přispělo k obzvláštnímu vzestupu zemědělství. Intenzivní pěstování obilí na Mesarské planině umožňovalo nyní jeho vývoz až do Říma.
Více o historii Kréty ...